Kapitola VI. - Horečka páteční noci (Část druhá)

14. listopadu 2016 v 17:30 | D.V. |  Pátý Poberta
Páteční večer před odjezdem na vánoční prázdniny se blížil rychleji, než jsem očekával. Příčinou mohl být nenadálý rozruch, který se prohnal hradem a celý ho postavil vzhůru nohama. Spolu s očekávaným večírkem se totiž objevila i nová výzva, která u většiny studentů vyvolávala záchvaty paniky (alespoň u té mužské části) a zapříčinila protivné chichotání ozývající se z hloučků pevně semknutých a ve tváři zrůžovělých studentek. Ano, přišlo něco tisíckrát horšího než ohromná halda domácích úkolů, která se na studenty v předvánočním období hrnula jako lavina - hledání partnerek. Jediný, kdo se všemu tomu šílenství mohl pobaveně zasmát, jsem byl já.


Samozřejmě jsem se pozvat nějakou dívku ani nepokoušel. Nebelvírští mě nesnášeli už z principu a Zmijozelští… v podstatě taktéž. O to víc mě překvapilo, když se den před vánočním večírkem zastavila u zmijozelského kolejního stolu rusovlasá osoba a zastihla mě zcela nepřipraveného nad mou osamocenou večeří.

"Ahoj, slyšela jsem, že tě Křiklan taky pozval," prohlásila bez obalu Lily Evansová, mudlovská šmejdka. "No, napadlo mě, že jestli ty nemáš partnerku, tak bychom mohli jít spolu. Jsem totiž taky v Křikově klubu," protáhla obličej, "ale nemám tam s kým jít. Přijít sama, tak mě Křiklan nenechá na pokoji; takhle bych měla aspoň nějakou výmluvu se včas utrhnout - jestli víš jak to myslím."

Podívala se na mě s nadějí v zářivých očích.

Na rtech jsem měl připravenou automatickou odpověď.

"Rozhodně nepůjdu s-"

Lily se na mě podívala stejným pohledem, jaký tak často vrhala po Potterovi s Blackem - přimhouřila smaragdové oči a zaklonila hlavu v jakémsi vyzývavém, povýšeném gestu.

"- s někým z Nebelvíru," dořekl jsem spěšně, ačkoli mě mudlovská šmejdka stále ještě svrběla na jazyku. Proč bylo tak těžké, vpálit to Lily do očí? Za rohem se mi o ní přeci vždycky mluvilo docela snadno.

"No to by mě tedy zajímalo, proč je to taková hrůza," odvětila přezíravě Lily. Pak si povzdechla a s lehkým záchvěvem podrážděnosti v hlase pokračovala: "Podívej, když je to pro tebe taková urážka, co kdybychom se setkali až v Křiklanově kabinetu? Nikdo nás cestou neuvidí spolu a nebude si myslet… bůhvíco. Před Křiklanem sehrajeme divadýlko a pak si každý půjdeme svou cestou, co říkáš?"

Usilovně jsem přemýšlel. Proč pozvala zrovna mě? A co by znamenalo, kdybych pozvání přijal? Může se vůbec moje situace ve Zmijozelu ještě zhoršit? A má smysl zůstat vydán Křiklanovým všetečným otázkám napospas?

"Zní to docela rozumně," uznal jsem opatrně. "Tak fajn."

Lily zamrkala.

"Fajn?" opakovala po mně očividně vyvedená z míry, hned se však zase vzpamatovala. "Tak teda fajn."

Díval jsem se, jak odchází z Velké síně a říkal si, že na mě to předvečírkovské dívčí chichotání, přitroublé laškovné pohledy a ještě pošetilejší naparování mužské části obyvatelstva Bradavic, musí mít nějaký neblahý vliv. Když mi totiž Lily tak velkoryse nabídla svou mudlovskou společnost, náhodou jsem zachytil zvědavý pohled Narcisy Blackové, která seděla o pár metrů dále a sledovala nás tak upřeně, až si dýňovou šťávu lila místo do sklenice na talíř s pudinkem. A z nějakých nevyzpytatelných důvodů to ve mně zažehlo neovladatelnou touhu, objevit se na Křiklanově večírku nejen s Lily, ale i s celým houfem dalších děvčat.



:::



Odbila šestá hodina a chodba ve sklepení vedoucí ke Křiklanově kabinetu se hemžila studenty ve společenských hábitech. Sklepení se doslova rozzářilo spoustou kulatých lampionů poletujících u nízkého stropu, a smíchem přicházejících hostů, kteří bujaře nadskakovali a pinkali do papírových světel nad sebou.

Prkenně jsem prošel chodbou ke Křiklanově kabinetu, z jehož otevřených dveří se ozývala kouzelnická populární hudba a zvuk četných rozhovorů podbarvených cinkotem skleniček. První, co mě uhodilo do očí, když jsem vešel dovnitř, byly stěny pokryté zelenou splývavou látkou, které kabinet přeměnily v jakýsi obrovský nadýchaný stan. Než jsem se však stačil více rozkoukat, zastínilo mi výhled obrovské břicho pokryté sametovým hábitem.

"Jeremy, tak vy jste přišel!" zajásal přehnaně nadšeně Křiklan, v jedné ruce třímajíc již téměř dopitou sklenku medoviny. Než jsem se nadál, chytil mě druhou prackou za rameno a - na takového tlouštíka nesmírně obratně - mě otočil čelem do kruhu dalších studentů. Pár z nich mělo ve tváři doslova tupý výraz, někteří se však přemohli a vykouzlili alespoň zdvořilostní úsměv.

"Tohle je nový kousek do naší rozlehlé rodiny, přátelé," zahalekal Křiklan a poplácal mě po zádech takovou silou, až jsem se zakuckal. "Ty jeho skvělé výsledky nejen v lektvarech, ale i v dalších předmětech, jak jsem slyšel… To by v tom byl ďasovec, aby z vás něco nebylo, co myslíte, Jerry?"

Skousl jsem zkomoleninu svého jména a nenápadně se rozhlížel, jestli někde nezahlédnu záplavu rudých vlasů. Křiklan však kabinet nejspíš nějakým kouzlem zvětšil, protože nebylo možné dohlédnout na druhý konec.

"Dáte si taky skleničku, Jerry?" dolehl ke mně profesorův bodrý hlas a než jsem stačil cokoli odpovědět, Křiklanova ruka sáhla po právě vzduchem prolétávajícím podnose, sebrala z něj jeden pohárek a přehnaně prudce mi ho vrazila do pravačky, až zlatavá tekutina z části vyšplouchla ven a poleptala mi rukáv hábitu.

"Jen se napijte, Jerry, to je nejlepší medovina madame Rosmerty. Vždycky pro mě schovává tu nejvyzrálejší."

Automaticky jsem kývl, přiložil okraj pohárku k ústům a usrkl. Kde jen byla ta šmejdka? A kam se poděla Narcisa, krásná a čistokrevná jako ta nejbělostnější lilie…

"Nu, chlapci," pokračoval v jednostranném hovoru Křiklan a celý zářil. "Už jste přemýšleli o své budoucí profesi? Slyšel jsem, Belby, že váš otec teď pracuje na vývoji - není to tajemství, že ne? - na vývoji Vlkodlačího lektvaru. Prý už je velice blízko, je to pravda, chlapče? Jistě byste mohl jít v jeho stopách, vaše výsledky v lektvarech rozhodně nejsou špatné, to ne… ."

Belbyho prázdný výraz v očích se vytratil, zdálo se ale, že ho zmínka o otci ani v nejmenším nepotěšila. Zamračil se a chladně prohlásil: "Než jít v otcových stopách, to bych se radši zavřel na oddělení Zneužívání mudlovských výtvorů."

Křiklan naprázdno otevřel ústa, pak se však vzpamatoval, pohledem se odvrátil od Belbyho a přesunul se k dívce stojící vedle něj.

"A vy slečno Bobinnová? Vaše rodina vlastní již po desítky let řetězec lékáren, vaše matka mi vždycky pošle mast na bolavá záda, to je úžasná věcička… ."

Oslovené děvče se probralo ze strnulosti.

"Ano, samozřejmě, očekává se ode mě, že budu v tradici pokračovat. Řekněme ovšem, že bych se raději aktivně věnovala léčitelství, víc by mě zajímala třeba taková paměťová kouzla a jak prolomit jejich účinky."

"To je nesmírně zajímavé," přitakal Křiklan, tvářil se ale čím dál tím víc zklamaně. Vzápětí jakoby však zahlédl něco, co mu vrátilo dobrou náladu. Sáhl do vzduchu za sebou a neuvěřitelně obratně z něj vytáhl-

"Regulusi, chlapče, už jsem čekal, kdy se tu objevíte!"

Regulus se neochotně postavil naproti mně. Na moment sklouzl pohledem z Křiklanovy tváře a poprvé po dlouhé době se mi podíval přímo do očí. Zatvářil se překvapeně, že jsem se vloudil do Křikova klubu, pak však zamrkal, nasadil nic neříkající výraz a obrátil se zpátky k profesorovi.

"Je vám dobře, Regulusi? Jste opravdu hrozně bledý, napijte se, tu máte."

Nejdřív jsem chtěl zakoulet očima, když jsem se však na Reguluse podíval pořádně, musel jsem uznat, že má Křiklan pravdu - vypadal příšerně. V tlumeném osvětlení večírku a slabé záři smaragdových závěsů se jeho kůže zdála přímo umrlecky bílá, pod očima měl černé kruhy a tmavé vlasy delší než obvykle mu nazdařbůh spadaly vpředu do očí, takže se více než kdy dřív podobal svému "úžasnému" bratříčkovi.

"… je opravdu hrozná škoda," říkal právě Křiklan, "že Sirius moje pozvání na večírek tak hrubě odmítl. Má úžasný talent, byl by se mezi námi vyjímal," napil se medoviny a trochu melancholicky si povzdechl.

Regulus se však při zmínce o bratrovi zatvářil tak ošklivě, že to neušlo ani sebestřednému Křiklanovi.

"Och, drahý chlapče, to ode mě bylo netaktní. Určitě vás muselo zasáhnout, když Sirius odešel z domu, viďte. Tyhle rodinné rozepře, to není nic příjemného."

Zvedl jsem hlavu od svého pohárku tak prudce, až se ozvalo nepěkné křupnutí. Regulus zíral na Křiklana a tvářil se, že má sto chutí ho praštit, pak se však profesorova pozornost obrátila ke mně.

"A co vy, Jerry, co nám povíte o své rodině?"

Zraky všech předtím vyzpovídaných studentů se stočily mým směrem. Zdálo se, že v Bradavicích už není nikdo, kdo by si nemyslel, že jsem mudlovský šmejd. Dokonce i Regulusovy rysy ztvrdly, když se do mě v posměšném očekávání zabodl šedýma očima.

Pocítil jsem vůči Křiklanovi vlnu nevole.

"Když dovolíte, je to Jeremy," pronesl jsem kousavě. "A do mé rodiny nikomu nic-."

"Jeremy!" už podruhé jsem se prudce otočil, tentokrát za sebe. Lily Evansová stála několik metrů v bezpečné vzdálenosti od Křiklanových pohotových rukou, na sobě měla smaragdový hábit, který se nejen hodil k jejím očím, ale navíc splýval se stěnami kabinetu, takže jí poskytoval jakýsi ochranný převlek před hostitelem, a jasně mi dávala najevo, abych se k ní připojil.

"Omluvte mě," zamumlal jsem vděčně a nevšímal si Regulusových znechucených pohledů. Jen ať si to s Křiklanem užije.

"Pojďme někam stranou," navrhla polohlasem Lily, když jsem k ní spěšným krokem dorazil. Mlčky jsem ji následoval a za chvíli se nám Křiklan ztratil z očí.

"Tak, to bychom měli," pochvalovala si šmejdka a urovnávala si levý rukáv hábitu. "Teď když nás oba viděl, měli bychom mít pokoj."

"Proč jsi sem vůbec chodila, když o to vlastně nestojíš?" zavrčel jsem podrážděně. Pořád se mnou ještě cloumal vztek vůči Křiklanovi a Regulusovi a Petrovi a Siriusovi a-

"A proč jsi sem chodil ty?" vypálila okamžitě Lily.

"Mám svoje důvody," řekl jsem bezvýrazně. Byly to velmi hloupé a velmi domýšlivé důvody, například ta společenská pocta, být v Křikově klubu spolu s Blackovic rodinkou, která mnou momentálně tak opovrhovala. Ukázat všem, jak se ve mně spletli. Přijít sem s partnerkou (a i když se šmejdkou, pořád to bylo děvče, že?), aby se Narcisa zbláznila žárlivostí.

"Tak vidíš, já mám taky svoje důvody. Křiklan už mě na ty svoje čajové dýchánky a večeře pro členy "klubu" zve celý rok. Měla jsem prostě slabou chvilku, nechala se přesvědčit a řekla ano. Potřebovala jsem se tady jenom ukázat, aby se neurazil, to je všechno," vysvětlovala netrpělivě Lily.

"No fajn," řekl jsem odevzdaně a konečně se přestal nesmyslně vztekat. Lily mě vlastně zachránila z Křiklanových spárů…

"Fajn," kývla hlavou. "Tak už se můžeme rozdělit. Měj-."

"Počkej ještě chvilku," vyhrkl jsem spěšně. "Co kdybychom… se šli projít?"

Překvapeně nadzvedla obočí.

"Ehm, no, já-," zakoktala se.

"Doufám, že ti nevadí… jít se Zmijozelem?" zeptal jsem se a nasadil svůj první falešný úsměv. Od té doby jsem si ho navykl používat až nepříjemně často.

Lily zaváhala.

"To ne, nevadí, já jen… myslela… že ty… a já… totiž, když...," blekotala nesrozumitelně, ale já přesto pochopil, na co naráží.

"Neříkej, žes neslyšela, co se o mně povídá," zarazil jsem ji. "O mém původu… Máme toho vlastně dost společného, nemyslíš?"

A natáhl jsem k ní ruku.

Trochu se začervenala a zamračila zároveň, ale nakonec ji přijala. Její bledé tenké prsty vklouzly do mé dlaně a klidně se nechala vést pryč, jako ovce následující svého baču, jako ovce jdoucí na porážku.

Mohl bych vám říct, že jsem nevěděl, co dělám a kam jdu, že mi medovina zatemnila rozum, ale byla by to lež jako věž. Najednou jsem měl určitou jistotu, jasný plán a záměr a nebylo to nic hezkého, to mi věřte, jenže tak už to chodí, v myslích jako je ta moje. Když se zrodí ta zmijozelská myšlenka, nestaráte se o nějaké morální zásady. Jde jen o vás, o vaše sny a přání, o vaše bezpečí a potěšení. Tohle znamená, stát se Zmijozelem: nechat to horší v člověku, ovládnout nás. Jak se říká, hodní kluci se dostanou do nebe, ale ti zlí, kam chtějí. A cílevědomost je jedním z našich poznávacích znaků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 28. prosince 2016 v 18:18 | Reagovat

pěkný

2 MaikelT MaikelT | E-mail | 16. ledna 2017 v 18:52 | Reagovat

I found this page on 15th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama