Severusova vánoční koleda (Část první)

9. srpna 2016 v 9:58 | D.V. |  Severusova vánoční koleda
Na motivy povídky "Vánoční koleda" Charlese Dickense. Severusove o Vánocích navštíví čtyři duchové, aby mu ukázali, proč se z něho stal takový nesnesitelný, umaštěný netopýr.


Severusova vánoční koleda

Pche, Vánoce.


Mohl to být den jako každý jiný. Seřvat prvňáky, toho kreténa Longbottoma, Pottera. V tichu se vyvztekat nad neuvěřitelnou blbostí všech těch tupých opic, co rodiče navlíkli do hábitů a teď je vydávají za studenty. Všechno to mohlo být tak krásně normální, obyčejné a rutinní, nebýt Vánoc.


"Ale no tak, Severusi, jsou přece Vánoce!" kárala mě McGonagallová, zatímco jsem zaujal svoji nejděsivější netopýrskou pozici a skláněl se nad Longbottomem, kterému se podezřele krabatila brada, jako by měl začít natahovat.


Krátce jsem obrátil oči vsloup - Vánoce, u Merlina! Co pro mě asi tak znamenaly Vánoce, ty stará vráno?




"Jistě," utrousil jsem jedovatě a za dramatického zavíření hábitu se dal na odchod. Ale těsně předtím než si mohl Longbottom úlevně oddechnout, jsem ještě utrousil: "Za týden v pět hodin v mém kabinetu, pane Longbottome."


Ušklíbl jsem se nad výrazem děsu v tom jinak tupém obličeji a na chvíli bych málem zapomněl na to hrozivé datum. Ale Merlin mi nepřál, a když jsem procházel kolem Velké síně, potkala mě další hrůza.

"Severusi, chlapče! Pojďte si s námi ještě dát skleničku!"


Rád bych Brumbálovi řekl, že soudě podle odpudivé kouzelnické čapky s růžovými žabičkami, kterou měl usazenou na bělovlasé hlavě, měl už skleniček až až, ale ovládl jsem se. Slušně, avšak poněkud škrobeně, jsem ho odmítl a rychle se dal na ústup po schodech vedoucích do sklepení. Ale ani tentokrát nestála štěstěna při mně.


"Tak si aspoň vezměte dáreček!" volal za mnou dobromyslně Brumbál. Zastavil jsem se na druhém schodu zády k němu a než jsem sebral poslední špetky síly, na moment jsem bolestně přivřel oči.



"Nu, tady máte, chlapče," mrkalo na mě modré oko, zatímco mi jeho majitel do ruky cpal titěrný balíček zabalený v mudlovském balícím papíru - nejdřív jsem se zděsil, že je potištěný miniaturními portréty Brumbála v jakémsi praštěném hábitu, než mi došlo, že je to Santa Claus. V duchu jsem zasténal, ale asi se něco z mé vnitřní bolesti odrazilo i na povrchu, protože když jsem nacpal balíček do kapsy hábitu, abych se na něj nemusel koukat, Brumbál bodře prohlásil: "Netvařte se tak nerudně, Severusi, vždyť jsou Vánoce!"


Bang!


To se jeden z mých měděných kotlíku setkal s Brumbálovým obličejem - alespoň v mých představách. Otočil jsem se na podpatku a chvátal pryč, pryč od všech těch Vánočních fanatiků. Takové lidi by měli přes svátky zavírat k Mungovi.


Teprve ve svém kabinetu jsem si mohl úlevně vydechnout. Vánoční večeře snad byla vůbec to nejhorší z celého dne, protože nejen ta šprtka Grangerová a zrzek Weasley oxidovali u stolu, ale Potter samozřejmě nesměl chybět! Merlin ví, jak jsem se těšil na ničím nerušenou pohodu u krbu.


Ale zase mi nebylo přáno. Ta příšera, známá taky jako Protiva, zřejmě měla dlouhou chvíli a tak se mě ubohými pokusy pokoušela vyděsit. Po pár minutách tichého kvílení a pohybujících se flakónů na lektvary, jsem se otráveně zvedl z křesla, převlékl se do dlouhé noční košile a zalezl do postele. Jenže kvílení se stupňovalo, navíc se přidávalo i podivné chrastění a řinčení železa, takže jsem si přetáhl peřinu přes hlavu, drtil mezi zuby jednu kletbu za druhou a přál jsem si, aby ty letošní Vánoce byly co nejdřív za mnou nebo mě aspoň ranila mrtvice a já se nedožil těch příštích. Ale jak už jsem mohl tušit, ani tohle moje přání Merlin nevyslyšel. Naopak - čekala na mě ještě dlouhá, velice dlouhá vánoční noc.




Ležel jsem v posteli sotva pár minut a myslel jsem, že snad půjdu skočit z Nebelvírské věže. Řinčení a kvílení se nejenže stupňovalo, ale navíc se ozývaly i podivné skřípavé zvuky, jako by Protiva rdousil paní Norissovou - ne že bych mu to měl za zlé.

Nicméně ty zvuky byly na hranici snesitelnosti. Sáhl jsem po hůlce, co ležela na nočním stolku, odkopl peřinu stranou a s vervou rozrazil dveře do ložnice. A jak jsem to udělal…


"Protivo, okamži-"


Oněměl jsem. Uprostřed salónku nestál Protiva, ale… Chytil jsem se opěrky křesla.


"Regulus Black?"


"Tak jest," přikývl duch, vznášející se pár metrů nad kamennou podlahou u krbu, jako by to byla ta nejběžnější věc. Poněkud roztržitě jsem si promnul oči.


"Co tady-."


"Dlouhá historie. Ale vidíš ty řetězy, Snape?" a demonstrativně zachrastil perleťovým zápěstím. "Takový osud čeká i tebe."


"Co je to za nesmysly?"


Snažil jsem se zachovat si chladnou hlavu, ale svět se točil. Nahoře bylo dole a dole bylo nahoře.


"No, na nás Smrtijedy nečeká zrovna růžový posmrtný život," odsekl jízlivě Black.


"Jsem nevinný," odvětil jsem chladně. Marně jsem se snažil dát téhle neznámé situaci nějaký řád, ale šlo to ztuha, obzvláště když tu nebyl žádný břídil-student, z kterého bych mohl udělat obětního beránka.

"Bývali jsme parťáci, Snape, pamatuješ? Tak pro tebe platí stejná pravidla jako pro mě. Nezáleží na tom, jak jsme se naše hříchy pokoušeli odčinit, faktem je, že jsme za život napáchaly víc škody než užitku. Ale já jsem přišel, abych ti pomohl."


"Vážně?" odfrkl jsem si pochybovačně, když mě první vlna šoku opustila. "A co tě přimělo k tomu, aby ses dal na charitu?"


"To ani nechtěj vědět," zamručel a rozpřáhl ruce obtěžkané řetězy "Musím tohle břímě vláčet po světě dokud Ten-jehož-jméno nesmíme vyslovit nepadne." A smutně si povzdechl.


Pozvedl jsem obočí.


"Ale když budeš poslouchat, co ti říkám," pokračoval a trochu se rozjasnil, "když mě necháš, abych ti pomohl, všechno se změní. Protože právě ty můžeš v pádu lorda Voldemorta sehrát klíčovou roli!"


"Jistě," pronesl jsem s důkladnou artikulací.


"Ale no tak, Snape! Nedělám to přeci jenom pro sebe. Budeme z toho mít užitek oba. Ty se vyhneš zatracení a mě osvobodíš - je to dokonalý plán!"


Vyjednával se mnou duch mladého Blacka? Motala se mi hlava? Že by ta zatracená Brumbálova medovina?


"Musím se trochu prospat," zamručel jsem si pro sebe, otočil se na patě a zamířil zpátky do ložnice.


"Kam jdeš?" volal Black. Neodpověděl jsem. Znovu jsem zalezl do postele, zatáhl kolem sebe smaragdové závěsy a modlil se k Merlinovi, aby mě zachránil. Aby tohle všechno byl jen sen. Určitě mě ten starý blázen, co si říká ředitel, jenom příšerně opil. Ráno budu mít možná kocovinu, ale nic víc.

Jenže poslechl mě někdy Merlin, vyslyšel mě?


Ne.


"Ale no tak, Snape!" ozvalo se ze salónku. "Dej si přece říct!"


"Ne!" zaúpěl jsem. Tohle byla jen hrozná, opilecká halucinace, přesvědčoval jsem se.


"Snape!"


Úpění, utrpení, křeče.


"Severusi."


Budu zvracet!


"Jak chceš! Klidně si mě nevšímej! Ale v noci tě tak jako tak navštíví tři duchové," zatrylkoval Black s pomstychtivou sladkostí v hlase a já chtěl umřít. Tady a teď, v téhle noční košili. Hlavu jsem schoval pod polštář.


Pak se rozhostilo ticho. Ani jsem nemukal, ani se nepohnul. Jen jsem bezdechy čekal, a když jsem se přesvědčil, že je Black úplně pryč, násilně jsem si vsugeroval, že to všechno bylo jen výplod mé fantazie a medoviny, a silou vůle se přinutil usnout.




Probudilo mě odbíjení hodin. Moment - odkdy v Bradavicích odbíjely hodiny?


Vystrčil jsem nos do tmy a zamžoural do světla. Světla? Otevřel jsem oči dokořán a-


"Ááá!"


"Čau, Srábku," prohlásil úlisně perleťový James Potter, ležérně opřený o rám postele, v jedné hůlce rozsvícenou hůlku a ve druhé křídly škubající zlatonku.


"Ó Merline! Za co mě trestáš!" zaúpěl jsem. Tohle byla moje nejhorší vánoční můra. Merline, já přísahám, že už se těch Brumbálových soudků schovaných dole v kuchyni ani nedotknu! Nikdy, nikdy, nikdy tloukl jsem temenem hlavy do čela postele.


"Jen klid, Srábku."


"Co tady děláš?"


Spiklenecky se ke mně sklonil, až mi jeho průhledný nos prošel obličejem.


"Jsem tvá noční můra," zašeptal, pak se uchechtl, napřímil se, prohrábl si vlasy a ležérně prohlásil: "Jsem duch minulých Vánoc a vezmu tě o několik let zpět v čase."


A než jsem stačil něco říct, nasedl na koště, vytáhl mě za ním nahoru a oba dva jsme letěli zuřivou rychlostí sklepením, výš a výš, jeho hůlka nám svítila na cestu a vítr hučel v uších. Pak jsme vyletěli Hlavní brannou na školní pozemky a dál, dál do tmy, jen špička hůlky před námi jako světelná bludička. A vzpomínky přicházely rychleji než světlo.




Byly to moje páté Vánoce. Seděl jsem v koutku a rodiče se hádali a křičeli, až nakonec otec ve vzteku zapálil stromek a utekl z domu v Tkalcovské ulici. Ještě se ozval třískot vánočních ozdob, jak se smrk kácel k zemi a ženský křik, a pak se obraz změnil.


Jedenácté Vánoce. Rusovlasé děvče mě líbalo na tvář, ještě si pamatuji to šimrání jejích vlasů, ten jemný dotek rtů, a jak mi s úsměvem podávala perfektně zabalený balíček.



A obraz se znovu změnil. Osmnácté narozeniny. Stejně jako všichni Smrtijedi jsem se strašně opil, a když jsem pak Boží hod strávil zvracením a hekáním v domu v Tkalcovské, Lily, která ke mně po letech zašla na návštěvu, s pláčem utekla z domu, protože jsem nebyl dostatečně opatrný a neukryl před ní Znamení Zla.


A pak přišli jedenadvacáté narozeniny, ty nejhorší ze všech, které jsem strávil sám, se strašnou vinou na bedrech, která mě stahovala k zemi a obrazem mrtvé Lily, bledé a neživé, tak jak jsem si ji v noci před usnutím představoval, a která mi nedávala spát.


"A tyhle poslední Vánoce," řekl James Potter a zlehka zaparkoval koště zpátky v mé ložnici, "byly ty, kdy sis poprvé uvědomil, jak moc svátky nenávidíš. To byla ta pověstná poslední kapka."


Skulil jsem se z násady koštěte jako pytel brambor a zůstal nehybně ležet na posteli, s obličejem skropeným slzami zabořeným v pokrývkách. Přál jsem si, aby Potter zmizel. To se taky stalo a já se znovu mohl propadnout do neklidného spánku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 14. srpna 2016 v 15:33 | Reagovat

toto je nad všetky pochybnosti geniálny nápad :D

2 patypoberta patypoberta | Web | 14. srpna 2016 v 22:19 | Reagovat

[1]: Ano, sama jsem byla dost překvapená, jak to do sebe zapadalo. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama