Srpen 2016

Kapitola V. - Šmejdi (Část druhá)

15. srpna 2016 v 18:00 | D.V. |  Pátý Poberta
"Odložte brky, prosím!" zapištěl profesor Kratiknot. "To platí i pro vás, Stebbinsi! Zůstaňte prosím na místech, dokud vaše pergameny nevyberu. Accio!"
Oddechl jsem si. Poslední zkouška Náležité kouzelnické úrovně byla za mnou. Unaveně ale spokojeně zároveň jsem pozoroval, jak se stovka více či méně hustě popsaných pergamenů vznesla do vzduchu přímo do napřažených rukou profesora Kratiknota. Ten se pod jejich vahou svalil na zem a několik studentů to odměnilo srdečným smíchem. Já se jen ušklíbl - jednak jsem si udržoval zmijozelskou hrdost a jednak jsem měl na spěch. Netrpělivě jsem poklepával prsty do stolu, dokud se pár studentů neobětovalo a nepostavilo nebohého profesora zpátky na nohy.

Kapitola V. - Šmejdi (Část první)

14. srpna 2016 v 12:28 | D.V. |  Pátý Poberta
Můj pátý ročník v Bradavicích probíhal nádherně obyčejně. Že vám to zrovna nepřijde jako velká výhra? Ale jděte! Jak já se tetelil blahem, když jsem poprvé někam zapadl a užíval si roku hodného normálního náctiletého kluka. Ve společenské místnosti jsem si sem tam špital s Regulusem a řešil banální starosti jako každičký jiný student mého věku: tlachal s ostatními o strachu ze zkoušek NKÚ a slintal po holkách. Tedy, řekněme si to upřímně - slintal jsem po Narcise.

Kapitola IV. - Nejkrásnější vánoční dárek (Část druhá)

11. srpna 2016 v 10:00 | D.V. |  Pátý Poberta
Můj rozhovor s matkou měl několik závažných trhlin a nedostatků, kterých jsem si všiml, až při zpáteční cestě vlakem. Nikdy jsem se nedozvěděl jméno otce. Vždycky jsem ho toužil znát, ale spíš abych ho použil jako stopu při pátrání po rodové čistotě. Odjakživa to byl zdroj rodinných hádek, pláče a naivního pátrání v městských archivech. I když nás opustil, pořád jsem cítil jeho přítomnost - sice jen jako tmavý stín neklidu vznášející se nad naším domem ale přesto. Teď když už jsem věděl, co jsem potřeboval, mě jakákoli touha po poznání opustila. Snad jen, říkal jsem si, bych se s ním mohl vychloubat před zmijozelskými a dostat se tak výše na žebříčku popularity. Ale všechno má svůj čas, chlácholil jsem sám sebe. Když jsem mohl čekat čtrnáct let, tak to ještě nějakou tu dobu vydržím. A navíc - otec byl mrtvý. Neexistoval vlastně důvod, víc se o něj zajímat.

Kapitola IV. - Nejkrásnější vánoční dárek (Část první)

10. srpna 2016 v 21:27 | D.V. |  Pátý Poberta
Krátce před vánočními prázdninami roku 1974 konečně napadl tolik očekávaný sníh. Měl jsem z něho radost jako malé děcko, ačkoli se mi to úspěšně dařilo skrývat, takže jsem jen trochu žárlivě pozoroval nebelvírské, jak se koulují a stavějí sněhuláky. My jsme sněhuláky nestavěli. My jsme nebyli takhle dětinští, ba naopak: hrdě jsme kráčeli po hradě, s nosy zvednutými vzhůru a vševědoucími výrazy ve tváři. Jako nějací mniši, co se už dávno odpoutali od světského života a dostali se… kam? Snad někam výš, někam dál?
Jenže žádný duchovní spolek by určitě nepodporoval to, co se dělo noc před odjezdem na vánoční prázdniny ve zmijozelské společenské místnosti.

Severusova vánoční anketa

10. srpna 2016 v 19:28 | D.V. |  Severusova vánoční koleda
Jelikož je primárním účelem tohohle blogu vánoční dárek, vůbec se nestyďte vyplnit si anketu "Máte rádi vánoční svátky?" níže pod článkem - jo, klidně třeba i uprostřed srpna. A ještě si k tomu můžete přečíst povídku na motivy Vánoční koledy od Charlese Dickense "Severusova vánoční koleda". Ať žije vánoční pohoda! (I když Severus už se tváří, jakoby ho honil třaskavý skvorejš.)



Kapitola III. - Zbabělí hrdinové (Část druhá)

9. srpna 2016 v 10:33 | D.V. |  Pátý Poberta
Nervózně jsem přešlápl na místě. Vůbec jsem nevěděl, jak bych se měl zachovat. Bránit svoji kolej? Zuřit? Nadávat? Vytáhnout hůlku?
V tom posledním mě předběhla Lily.

"Co jsi zase udělal, ty hnusnej malej prevíte," vyrážela ze sebe, zatímco Potterovi mířila hůlkou na hruď. Tvářila se u toho tak nebezpečně a zarputile, že dokonce i velká školní hvězda a slavný nebelvírský chytač v jednom udělal krok dozadu. Pak si odkašlal a s nuceným klidem se snažil zachránit situaci.

Musel jsem se ušklíbnout. Jestli si myslel, že ho Lily za šikanování Snapea pochválí, byl to ještě větší idiot, než jsem si vůbec kdy dokázal představit.

"No, to je dlouhá historie. Vůbec není zajímavá a my teď zrovna máme na spěch," zkusil to Potter, ale marně. Lily už už otevírala ústa a zřejmě se připravovala k zásahu hůlkou, když se do potyčky vmísil někdo další.

Kapitola III. - Zbabělí hrdinové (Část první)

9. srpna 2016 v 10:32 | D.V. |  Pátý Poberta
Listopad příštího roku, tedy 1973, byl neobyčejně chladný a deštivý. Mráz pokryl trávník famfrpálového hřiště i okolní bradavické pozemky, a školní jezero odráželo ocelovou šeď sychravé oblohy. Měl jsem pocit, jakoby se nad Bradavicemi přehnala stovka mozkomorů, taková se tam ve vzduchu vznášela beznaděj. A přesto pro mě v tom období na chvilku zadoutnala jiskřička radosti; než ji ovšem zase někdo zadupal do země.

Severusova vánoční koleda (Část třetí)

9. srpna 2016 v 10:11 | D.V. |  Severusova vánoční koleda

Duch budoucích Vánoc se tyčil nade mnou jako sama smrt. Klečel jsem mu u nohou a zíral na hrob před sebou. Ten hrob jsem znal - jednou jsem ho navštívil, než mi ta strašná, strašná vina a žal zakázaly se na toto místo vracet.


"Lily," zašeptal jsem a ona se přede mnou zjevila - průhledná jako duch se vznášela v nohách svého hrobu.


Severusova vánoční koleda (Část druhá)

9. srpna 2016 v 10:04 | D.V. |  Severusova vánoční koleda

Hodiny znovu odbíjely tak, jako by je rozezníval opilý Brumbál. Otevřel jsem oči. Dveře do salónku byly pootevřené a zpoza nich přicházelo světlo. Zaslechl jsem něco jako štěkavý smích a začal jsem zvažovat svoje možnosti skoku z Nebelvírské věže. Nicméně jsem začínal tuhle hru chápat. Halucinace z Brumbálovy medoviny mě prostě budou chvíli mučit, ale ráno bude všechno to vánoční šílenství za mnou a zbude jenom nepříjemná, avšak naprosto neškodná a obyčejná kocovina. Jak já jsem se na ni těšil!


Severusova vánoční koleda (Část první)

9. srpna 2016 v 9:58 | D.V. |  Severusova vánoční koleda
Na motivy povídky "Vánoční koleda" Charlese Dickense. Severusove o Vánocích navštíví čtyři duchové, aby mu ukázali, proč se z něho stal takový nesnesitelný, umaštěný netopýr.


Severusova vánoční koleda

Pche, Vánoce.


Mohl to být den jako každý jiný. Seřvat prvňáky, toho kreténa Longbottoma, Pottera. V tichu se vyvztekat nad neuvěřitelnou blbostí všech těch tupých opic, co rodiče navlíkli do hábitů a teď je vydávají za studenty. Všechno to mohlo být tak krásně normální, obyčejné a rutinní, nebýt Vánoc.


"Ale no tak, Severusi, jsou přece Vánoce!" kárala mě McGonagallová, zatímco jsem zaujal svoji nejděsivější netopýrskou pozici a skláněl se nad Longbottomem, kterému se podezřele krabatila brada, jako by měl začít natahovat.


Krátce jsem obrátil oči vsloup - Vánoce, u Merlina! Co pro mě asi tak znamenaly Vánoce, ty stará vráno?


Kapitola II. - Královna

8. srpna 2016 v 23:18 | D.V. |  Pátý Poberta
Můj první rok v Bradavicích utekl jako voda. Když jsem pak přesně do roka a do dne vešel do Velké síně, nepřipadal jsem si už jako to malé hloupé dítě, co se tu před dvanácti měsíci třáslo jako osika před starým kloboukem. Ne, teď mi bylo dvanáct a plul jsem nadřazeně nad prváky jako král. Bohužel, zatím jenom nad prváky.

Kapitola I. - Začátek konce

8. srpna 2016 v 23:03 | D.V. |  Pátý Poberta
Když mi bylo jedenáct let, dopadla na rohožku před našimi dveřmi nažloutlá obálka, krasopisně nadepsaná mým jménem a mojí dokonale přesnou adresou.


Pátý Poberta: Úvod

8. srpna 2016 v 22:53 | D.V. |  Pátý Poberta

Jeremiah Fox, jak příhodné jméno, začal Moudrý klobouk. Mazaný jako liška.
Nebelvír…, zamyslel se, jestli pak liška oplývá statečným srdcem, co myslíš?

Řekl bych, že spíš ne, pomyslel jsem si popravdě. Asi raději uteče z boje ve správnou chvíli, když má tu možnost.


"Pátý Poberta" je kapitolová povídka podle příběhů Harryho Pottera od JK Rowlingové (Merlin jí žehnej). Děj je, jak název napovídá, zasazen do éry Pobertů. Hlavním (anti)hrdinou je však nová, originální postava Jeremiah Fox, chlapec vychovaný v mudlovském světě, jehož původ je nejistý. Příběh začíná, když Jeremiah nastupuje do prvního ročníku a ze začátku platí "co rok, to kapitola". Jeremiah to rozhodně nemá (a ani nebude mít) lehké a s přibývajícími lety se dostává do role dvojtého agenta rozpolceného mezi tím, co je správné a co je snadné. Jeho očima není nic černobílé: Smrtijedi, Fénixův řád, Poberti ani Narcissa Malfoyová, rozená Blacková.


O povídkovém projektu "Pátý Poberta": Výzva i dárek k Vánocům

8. srpna 2016 v 22:24 | D.V. |  O projektu
Milí čtenáři, Pottermaniaci a uctívači kultu JK Rowling,

Milá Elis,

Když mi bylo asi jedenáct let, nepřišel z Bradavic sice žádný dopis, ale já se pustila do psaní Harry Potter Fanfiction. Povídky jsem - zrovna jako teď - uveřejňovala zapomocí služby blog.cz. Byl to skvělý koníček, ohromně jsem se u toho vyblbla a hlavně: zůstalo mi to. Dnes je mi jednadvacet a mou ambicí je stát se profesionální spisovatelkou. Zatím píši pro univerzitní noviny, ale doufám, že projektů a práce postupem času přibude a já se budu skutečně smět psaním živit.